Zakládací listina dvora v Lubné z roku 1315
Není pochyb o tom, že lidé žili na území naší obce již před mnoha tisíciletími. Svědčí o tom archeologické nálezy jak v bývalé cihelně, tak i na jiných místech. Lidé přicházeli a odcházeli. Budovali si příbytky a zase je opouštěli. Určitě také o ně často přišli vlivem různých živelných či válečných událostí. Stejným vývojem tak mohly projít i větší zemědělské usedlosti a třeba i skupina usedlostí, tvořících vesnici, jíž se časem začalo říkat Lubná.
O nejvýznamnějším a posledním ze zakladatelských počinů hovoří listina, kterou na hradě Křivoklátě dne 18. listopadu 1315 podepsal český král Jan Lucemburský. Potvrdil tak založení dvora Vilémem Zajícem z Valdeka, a to podle práva města Norimberka, jakýmž právem Větší Město Pražské od prvního svého založení obdařeno jest. Tento údaj je však velmi důležitý také pro dějiny Prahy, neboť poprvé přináší informaci o tom, že Staré Město Pražské bylo nadáno jihoněmeckým právem převzatým z města Norimberka, s nímž Staroměstští udržovali právní vztahy a kam šla zpočátku odvolání od staroměstského soudu. Toto právo doplněné o statuty a výroky městského soudu, zvykové právo, listiny a privilegia darovaná panovníky, se pak prosazovalo jako tzv. pražské právo ve většině českých měst.
Dědičným rychtářem v Lubné byl ustanoven jistý Hanouš, Hanuš (v latinském originále psán však jako Janussius, Januš), jemuž byly k jeho svobodnému užívání darovány 2 lány polí, zahrada o výměře 4 strychy, louka téže výměry a krčma. Při následné parcelaci okolních pozemků měl na každého z dalších osadníků připadnout 1 lán polí, kdy jeden lán měl obsahovat 72 strychů míry pražské. Z každého lánu polí měli osadníci odvádět roční plat 28 stříbrných pražských grošů – 14 grošů o svatém Jiří a 14 grošů o svatém Havlu, a k tomu ještě 5 strychů žita, 5 strychů ječmene, 6 strychů ovsa pražské míry a 10 kuřat. Aby rychtář Hanuš náležitě dbal o zvelebení dvora a vsi, mohl si ponechat třetí díl z předepsaného peněžního platu osadníků.
Text latinské původní pergamenové listiny, která byla opatřena přivěšenou královskou pečetí, zveřejnil Josef Emler v díle Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae, díl IV., Praha 1892, č. 2128, str. 826,
Tento vidimus a překlad listiny pořídil Rychtář, Purgkmistr a rada města Rakovníka dne 25. října 1652. Dnes je uložen v Národním archivu Praha, NM, sign. P 36/5, fol. 168 r-v.
Při překladu původní listiny se však rakovničtí konšelé dopustili malé chyby v dataci. V originále je datum psáno takto: XV kalendas Novembris a. dom. MCCCXV, což neznamená automaticky datum 15. listopadu. Podle starého a tehdy používaného římského kalendáře se jednalo o 18. listopad 1315.
My, Jeho Milosti Císařské Rychtář, Purgkmistr a rada města Rakovníka, známo činíme tímto listem naším, jenž Vidimus slove, obecně přede všemi a vzláště tu, kdež náleží, že jsme viděli, v rukouch svých měli, čísti slyšeli, i někteří z nás sami četli, níže psaný majestát slavné a svaté paměti krále Jana, latinskou řečí na pergkameně psaný, s přivěšením královské pečetě potvrzený, a tuto ve všech Artykulích, Punktech, Clausulích na česko přeložený, jakž následuje:
Jan, z Boží milosti český a polský král a lucemburské hrabě, všechněm na časy budoucí, poněvadž ty věci, které se řídí, snadně z pamětí lidských vycházejí, jestliže se svědectvím písma neohražují. Pročež věděti dáváme, tak přítomného věku lidem, jako i budoucím, že my, starajíce se o zlepšení hradu našeho Křivoklátu, dvůr náš Lubnou k témuž hradu přináležející, na onen čas od našeho věrného Viléma z Valdeku, právu německému podaný, založený, a na ten konec vystavený, nám milému Hanoušovi, jehožto rozšafnosti obzvláštní důvěrnost majíce, jeho rychtářem dědičným téhož dvoru míti chceme, jemu jmenovaným právem německým dvůr ten k spravování, k stavení i k osívání, pod vejminkou právní smluvenou a snešeními níž psanými pod jistej roční plat na dva rozdílný časy, aneb na dva termíny, aby nám každoročně při svátcích, totižto svatého Jiří a svatého Havla, odměřovali a dávali. Odevzdali jsme a dáváme, řídíme, také nařizujeme, a mocí tohoto privilegium upevňujeme, aby jak sám dvůr, taky i všickni ve dvoře tam obývající nynější i budoucí právem města Normbergka, jakýmž právem Větší Město naše Pražské od prvního svého založení obdařeno jest, a jeho užívá, nyní se na věčnost řídí [dvůr] a řídili Také řídíme a nařizujeme, aby jeden každý lán dědiny, kterýž by k nadjmenovanému dvoru přináležel, změřený jsouce, tak obšírný byl, aby naň každého zrna, jak ozimého, tak jarního, sedmdesáte dva strychy míry pražské, padnouti mohlo. Nařizujeme také, aby z jednoho každého lánu každoročně při času svatého Jiří jeden fort a při času svatého Havla zůstávající fort stříbra nebo grošův mincovních pražských, čtrnácte za fort počítajíce, a pět strychův žita, pět strychův ječmene, šest strychův ovsa míry pražské, a deset kuřat, nám platu povinen byl dávati a odevzdávati. I aby on Hanouš o časné zvelebení téhož dvoru tím spěšnější byl, bedlivější a pozornější, rychtářství na sobě majíce, aby z těch dvouch peněz nám daných a zapsaných, třetí peníz sobě přijímal, s jednou krčmou a dvěma lány takové míry aneb dlouhosti, jakouž by jiní lánové jmenovaného dvoru změřený byly, s jednou zahradou a jednou loukou, aňby na jedno každé z nich čtyry strychy zrna míry pražské padnouti mohlo. Témuž Hanoušovi a dědicům jeho k svobodnému užívání s královskou štědrostí dáváme, potvrzujeme a darujeme.
Na důvěření pak toho tento přítomný list poručili jsme způsobiti a pečetí důstojenství našeho utvrditi, jehož datum na Křivokládu 15. Novembris Léta Páně 1315 .
Na potvrzení a pro lepší důvěrnost toho, dali jsme pečet naši městskou k tomuto listu přitisknouti vědomně. Jehož datum v Městě Rakovníce, 25. Octobris AD. 1652.
Locus Sigilli