čp. 29  (odděleno od čp. 11)
 

     Jakub Zíka, který na tom celo-láném statku (čp. 11) hospodařiti sobě netroufal, předal polovinu gruntu svému zeti Františku Červenkovi smlouvou ze 13. listopadu 1780.[1]

     K této polovině gruntu (čp. 29) patřilo 53 strychů 2 čtvrtce orných polí, 25 strychů 3 věrtele polí ladem ležících a pastvišť, a ¼ párové fůry loučného. Dále je připojen přehled pozemků s uvedením výměry a názvů tratí: Pod Přeloučí, U Kříže k Rakovníku, U Doubku k Hostokrejům, Na Dolíkách, Za Neruhovic k Příčině, Pod Skalkou, U Paloučku, U Horní louky, Za humny u stodoly, Na Rychtářce na předním, Na Rychtáře na zadním, Nad Obecním lesem, Na Zahrádce u kříže, Na Zahrádce při jámě, K Příčině na zadním, Za Silnicí k Příčině, K Malinové, Na Boru, Za Březím k Příčině.

     Stavení k této polovině gruntu se nacházelo při dolejší straně a bylo v prostředním stavu. Sestávalo z 1 světnice 2 chlévů, 1 komory, 1 kůlny a 1 pirny. Zahrada byla též při dolejší straně. To vše, spolu s 1 zádušní krávou k záduší lubenskému, bylo prošacováno za sumu hlavní 304 kop grošů, aneb 354 zlatých 40 krejcarů.

     Z hospodářských zvířat byla při gruntu 1 kobyla s hříbětem za 30 zlatých, takže součet aktiv činil 384 zlatých 40 krejcarů.

     Od toho se odečítaly dluhy:

dluhy peněžité:

176 zlatých 38 krejcarů – do kontribuční kasy,

  17 zlatých 30 krejcarů – vypučený kapital z kontribuční kasy,

  50 zlatých – do kasy sirotčí,

  12 zlatých 40 krejcarů – do důchodu křivoklátského,

  15 zlatých 30 krejcarů – do důchodu fořtovského za dříví,

dluhy obilní – do podací kasy:

49 zlatých 25 krejcarů – žita 37 měřic 1 věrtel po 1 zlatém 20 krejcarech,

12 zlatých 50 krejcarů - ječmene 17 měřic 2 věrtele po 45 krejcarech,

39 zlatých 30 krejcarů – ovsa 79 měřic po 30 krejcarech,

dluhy obilní do obročenství krušovského:

22 krejcarů – ječmene 8 věrtelů,

  3 zlaté 15 krejcarů – ovsa 6 měřic 8 věrtelů,

– a ještě 7 zlatých za 1 zádušní krávu k záduší domácímu patřící.

     Součet dluhů činil 384 zlatých 40 krejcarů, a tak na tom kruntě k vyplacení žádné kopy se nevynacházejí.

     Při tom gruntu se nachází také rybníček. Hospodáři z obou polovin rozděleného gruntu na rovný díl v užívání míti budou.

     V roce 1782 zaplatil do sirotčí truhlice 25 zlatých.

     František Červenka, sejdouce z tohoto světa smrtí časnou, a zanechaje po sobě grunt a vdovu Veroniku s jednou holkou 2 léta starou, a s 1 až dosaváde v životě nosícím dítětem. Poněvadž ale vejš jmenovaná vdova skrze mnoho zdělaných jak císařsko-královských, tak také vrchnostenských dluhů, na témž hospodářství déle hospodářství vésti, a takový (grunt) pro své děti dědičně podržeti za nedostatečnou se viděla, pročež tehdy oblíbila sobě Jana Ransdorfa z Hracholusk za manžela vzíti, a tento grunt, který od její strany pochází, k jeho dědičnému a stálému užívání z dobré líbezné vůle odstoupila a odevzdala. Smlouva o převodu gruntu nese datum 20. srpna 1788.

     Nový hospodář Jan Ransdorf se zavázal na sebe vzít všechny na gruntu váznoucí dluhy a je dle možností vypláceti. Také si vzal na starost děti po nebohém Františkovi Červenkovi, a až do jejich zrostu živiti a šatiti se zavazuje.

     Ke gruntu podle nového vyměření patřilo 122 měřic 5 ½ věrtele orných a 9 měřic ladem ležících polí, dále 1 měřice 12 věrtelů zahrad, 4 měřice loučného a 2 měřice porostlin. Byla zde též jedna nepřítomná zádušní kráva, patřící k lubenskému záduší.

     Jménem svršků Jan Ransdorf obdržel:

Na dobytku a nářadí:

40 zlatých – 2 tažné koně,

25 zlatých – 1 vůl,

15 zlatých – 1 kráva,

24 zlatých – 12 ovcí,

20 zlatých – 1 vůz,

  6 zlatých – 1 hák, 2 pluhy, 1 brány,

  2 zlaté – 1 letní žebřiny, 1 fasunk, 1 hnojník,

  1 zlatý 30 krejcarů – 2 sekery, 1 motyka, 1 vidle, 1 kopáč,

  1 zlatý 30 krejcarů – 1 táhlo, 1 klanečník, 4 líšně,

  2 zlaté 30 krejcarů – 1 řezací stolice.

Obilí ve slámě naklizeného, jenž na zrně k doufání bude:

pšenice – 12 mandelů neb 9 strychů po 3 zlatých 45 krejcarech, tedy 29 zlatých 15 krejcarů,

žita – 39 mandelů neb 29 ¼ strychu po 2 zlatých 15  krejcarech, tedy 65 zlatých 48 krejcarů

          4 ½ feniku,

ječmene – 7 mandelů neb 8 ½ strychu po 1 zlatém 30 krejcarech, tedy 12 zlatých 45 krejcarů,

ovsa – 10 mandelů neb 15 strychů po 1 zlatém, tedy 15 zlatých,

hrachu – 1 forka neb 1 ½ strychu po 2 zlatých 15 krejcarech, tedy 3 zlaté 22 krejcarů 3 feniky,

čočky – 1 forka neb 2 ½ strychu po 2 zlatých 15 krejcarech, tedy 5 zlatých 37 krejcarů

             3 feniky,

Slámy a sena:

dlouhé slámy – 7 kup po 3 zlatých, tedy 21 zlatých,

drobné slámy – 4 kupy po 2 zlatých, tedy 8 zlatých,

hrachoviny – 1 kupa po 2 zlatých, tedy 2 zlaté,

sena – 6 centnýřů po 45 krejcarech, tedy 4 zlaté 30 krejcarů, 

otavy – 4 centnýře po 30 krejcarech, tedy 2 zlaté.

     Součet aktiv činil 758 zlatých 18 krejcarů 4 ½  feniku.

     Od toho se odečítaly dluhy:

dluhy peněžité:

94 zlatých 16 krejcarů – královské kontribuce,

  8 zlatých 45 krejcarů – císařské Interesse,

12 zlatých 30 krejcarů – do důchodu křivoklátského,

25 zlatých – do sirotčí kasy,

14 zlatých 31 krejcarů – do důchodu fořtovského za dříví,

  3 zlaté 30 krejcarů – do důchodu krušovského,

  3 zlaté 20 krejcarů – do důchodu krušovského za 1 míru pšenice,

  3 zlaté – do Sence šenkýři,

  4 zlaté – Jakubovi Červenkovi,

  4 zlaté 30 krejcarů – Josefu Červenkovi,

  3 zlaté – do Slabec za 1 míru žita,

  7 zlatých – za 1 nepřítomnou zádušní krávu k záduší lubenskému patřící,

dluhy obilní do podací kasy:

žita – 33 měřic po 2 zlatých, tedy 66 zlatých,

ječmene – 9 měřic po 1 zlatém 30 krejcarech, tedy 13 zlatých 30 krejcarů,

ovsa – 68 měřic po 40 krejcarech, tedy 45 zlatých 20 krejcarů.

     Když se suma dluhů, tedy 308 zlatých 12 krejcarů, odečetla od aktiv, zůstalo k vyplacení dědicům 440 zlatých 6 krejcarů 4 ½ feniků, což činí 385 kop 48 grošů. Tato částka se měla vyplatit po 12 kopách ročně, avšak zcela patřila novému držiteli gruntu Janu Ransdorfovi a dvěma dětem po Františkovi Červenkovi, tedy Anně, 2 léta staré. Druhým bylo až posaváde v mateřským životě pozůstávající dítě. Pokud by jedno z dětí zemřelo, pak měl jeho podíl připadnout druhému.

     Při témž gruntě vynachází se jeden rybníček, který nastupující hospodář Jan Ransdorf s vdovou po nebohém Jakubovi Zíkovi na rovný díl v užívání míti bude.

     Jan Ransdorf pak splatil tyto dluhy:

1788 / 94 zlatých 16 krejcarů – královské kontribuce,

1788 / 25 zlatých – do sirotčí kasy,

1788 / 3 zlaté 30 krejcarů – do důchodu krušovského,

1788 / 3 zlaté – do Sence šenkýři,

1788 / 4 zlaté – Jakubovi Červenkovi,

1788 / 3 zlaté – do Slabec za 1 měřici žita.

     V roce 1789 bylo do gruntovní knihy zapsáno porovnání mezi dědici po Františkovi Červenkovi. Částka 385 kop 48 grošů se měla rozdělit mezi jeho dcery. Vzhledem k tomu, že ta mladší z nich, která se narodila po otcově smrti jako pohrobek, brzy po narození zemřela, bylo rozvržení tohoto majetku jiné:

128 kop 36 grošů – držitelce gruntu Veronice, tedy vdově po Františku Červenkovi,

257 kop 12 grošů – dceři Anně po Červenkovi, spolu od sestry Veruny zděděným podílem do

                                sirotčí kasy.

      Jan Ransdorf, otčím Anny Červenkové, zaplatil po 12 kopách grošů do sirotčí kasy v letech 1789 – 1808 ve 20 splátkách celkem 240 kop grošů, v roce 1810 pak posledních 17 kop 12 grošů. Mezi tím splácel jiné dluhy takto:

1794 / 1 zlatý 24 krejcarů – dluh do důchodu krušovského za 1 měřici pšenice,

1794 / 4 zlaté 30 krejcarů – Josefu Červenkovi, zbytek,

1798 / 12 zlatých 30 krejcarů – do důchodu křivoklátského, zbytek,

1798 / 14 zlatých 31 krejcarů – do důchodu fořtovského za dříví, zbytek,

1798 / 7 zlatých – za 1 nepřítomnou krávu k záduší domácímu, zbytek,

1799 / 60 kop grošů – stojíce otec před knihama držiteli gruntu, na svůj podíl vypsati

                                    nechává.

     V roce 1807 bylo do gruntovní knihy zapsáno, že Jan Ransdorf dluží do křivoklátské sirotčí kasy 200 zlatých. V roce 1808 následuje poznámka, že si z křivoklátské sirotčí kasy vydlužil 200 zlatých.

     Jan Ransdorf, dílem skrze sešlost věku svého, a dílem skrze churavost na svém zdraví, netroufaje sobě dýlejc na témž gruntě hospodařiti, pročež sobě umínil tento grunt své dceři Rozárii Ransdorfové odstoupit. Příslušná smlouva nese datum 29. března 1815. Pravým dědicem však měl být vlastní syn Jana Ransdorfa, jenže ten byl neschopen sám hospodařit, neboť byl zcela slepý.

     Smlouva začíná výčtem základních povinností nové držitelky gruntu:

a/ Císařsko královské kontribuce, Magazin, Transporty – Liefrunky a jiné veřejné břemena

    dle repratice.    

b/ Milostivý vrchnosti jménem roboty každoročně skrze celej rok týhodně 1 ½ dne potažité,

    pak od svatého Jana až do svatého Václava 19 ½ dne pěší.

c/ Milostivé vrchnosti jménem ouroku každoročně (částka neuvedena).

d/ Panu faráři oujezdskému ročně jménem letníků z každé krávy 3 krejcary, pak při

    Velikonoci 2 vejce.

e/ Domácímu učitelovi každoročně pšenice 1 čtvrcí, ječmena 1 čtvrcí, a sice vždy při svatý

    Lidmile.

f/ Ostatní břemena a jiné povinnostě zároveň s druhejma obyvateli.

     Statek sestával z těchto stavení:

1. pořadí – 1 světnice, 1 domovní komora, 1 zadní komora,

2. pořadí – 1 marštal, 1 chlív a 1 komora,

3. pořadí – 1 sejpka, 1 řezárna, 2 malý chlívce, 2 velké chlévy.

4. pořadí – 1 kůlna, 1 stodola, 2 sklepy.

     Při gruntu bylo 122 měřic 5 1/16 věrtele orných a 9 měřic ladem ležících polí, 4 měřice luk, 2 měřice zahrady a 2 měřice porostlin.  Byly zde 2 voli a 1 kráva.

     Od domovního a hospodářského nářadí zde byl1 vůz, 1 pluh, 1 hák, 1 brány, 2 košiny, 1 letní hřebřiny, 1 fasunk, 1 hnojník, 1 sáně, 1 táhlo, 1 klanečník, 1 kovaný váhy, 1 sekera, 1 motyka, 1 podávky, 1 vidle, 1 kopáč, 1 travní kosa, 2 kosy, 2 řezací stolice, 1 stůl, 1 palice, 1 židlička, 3 obrazy, 2 velký truhly na mouku, 1 nebozez a 1 vosný nůž.

     Z obilí na zimu i na jaro vysetého si odstupující otec po sklizni ponechá čtvrtý mandel. Bylo zde nové držitelce ponecháno toto:

pšenice – 3 strychy 2 věrtele,

žita – 14 strychů 2 věrtele,

ječmene – 4 strychy,

ovsa – 10 strychů,

hrachu – 1 strych 2 věrtele,

čočky – 3 věrtele,

viky – 2 věrtele.

     Všechno to bylo prošacováno na sumu 1200 zlatých vídeňského čísla. Z této částky se mají srazit tyto dluhy:

136 zlatých 43 krejcarů – dluh do sirotčí křivoklátské kasy,

starým nápadníkům:

79 zlatých 56 krejcarů – Veronice Červenkové, nyní za Jana Ransdorfa, jakožto odstupujícího,

                                        provdané, po již 60 kopách grošů vybraných,

     Nová držitelka také vzala na sebe závazek, že odvede dluh na casovním obilí 4 měřice 14 věrtelů žita, 10 věrtelů ječmene a 13 věrtelů ovsa.

     Po srážkách tak zůstalo čistého jmění 984 zlatých 21 krejcarů, které mají patřit těmto dědicům:

292 zlatých 21 krejcarů – odstupujícímu otci a mateři,

400 zlatých – synu Václavovi za odstoupení dědických práv,

146 zlatých – Anně, provdané za Matěje Šímu v Újezdci,

146 zlatých – Rozárii, držitelkyni gruntu.

     Odstupující držitel gruntu Jan Ransdorf si pro sebe a svou manželku vymínil až do obouch smrti užívání byt v malé světnici, v domě zadní komoru, chlév a hůru nad tou světnicí a komorou, pak 1 komoru u vrat vedle ovčína. Jak bylo zmíněno, tak v tomto roce si odstupující hospodář ponechá čtvrtý mandel z již vysetého okolí. V dalších letech měl s manželkou dostávat jako suté obilí 4 strychy pšenice, 8 strychů žita, 2 strychy ječmene, 1 strych ovsa a 2 mandele hrachu. Pro vlastní dobytek měl dostávat 4 mandele dlouhé a 3 mandele krátké slámy, pak 2 centnýře sena a 1 centnýř otavy. Místo jednoho záhonu pole k sázení zelí a brambor si Jan Ransdorf vymínil užívání kousku pole vedle pěšinky k Příčině a také zahrádku přes cestu. Rovněž měl dostávat ze všeho chmele čtvrtý díl. Pokud by jeden z manželů zemřel, bude druhý užívat celý výměnek. Nová držitelka gruntu Rozárie Ransdorfová byla po smrti rodičů povinna doživotně poskytnout polovinu jejich výměnku svému bratru Václavovi, ovšem mimo bytu při hospodáři.

     Následně se v gruntovní knize nachází poznámka o uzavření svatební smlouvy mezi Rozárií Ransdorfovou s Matějem Bláhou.

     Zapsány byly ještě dva zápisy o platbách:

1816 / 40 zlatých – složí odstupující mateři,

1817 / 20 zlatých – složí Václavovi, synu, za odstoupení dědičného práva (připsáno bylo, že

                               nesložil).

     Vepsáno bylo také několik zápisů o finančních půjčkách, většinou s odkazem na příslušnou obligaci:

  9.  3,1819 – manželé Rosálie a Matěj Bláhovi jsou do sirotčí kasy panství křivoklátského

                      dlužni 150 zlatých vídeňského čísla,

  9.  5.1819 – manželé Jan a Veronika Ransdorfovi jsou dlužni neuvedenou částku do

                      křivoklátské sirotčí kasy,

10.  7.1828 – zápisem do gruntovní knihy pojišťuje se obilní dluh do podací kasy, a to:

                      žita – 7 měřic 15 6/16 věrtele,

                      ječmene – 15 měřic 3 7/16 věrtele,

                      ovsa – 12 měřic 12/16 věrtele,

15.12.1835 – manželé Matěj a Rosálie Bláhovi si z krušovické sirotčí kasy vypůjčili 800

                      zlatých konvenční měny,

  1.  4.1849 – manželé Matěj a Rosálie Bláhovi si z krušovické sirotčí kasy vypůjčili 200

                      zlatých,

     V letech 1851 a 1852 bylo do gruntovní knihy zaznačeno několik finančních operací v německém jazyce, týkajících se manželů Matěje a Rosálie Bláhových, s odkazy na jejich vtělení do jiných úředních knih.

     Dne 29. prosince 1854 byla uzavřena a do gruntovní knihy vložena odstupní smlouva mezi Rosalií Blahovou v společnosti jejího manžela Matěje Blahy, co odstupujícími, a synem Václavem Blahou co nastupujícím. Udaná cena gruntu byla 2400 zlatých stříbra. Z této částky patřilo:

400 zlatých – odstupujícím rodičům Matěji a Rosálii Bláhovým,

400 zlatých – Antonínu Bláhovi,

800 zlatých, pak pětiletou krávu v ceně 40 zlatých, 10 ovcí po 4 zlatých – nezletilé sestře

                     Anně,

800 zlatých, pak pětiletou krávu v ceně 40 zlatých, 10 ovcí po 4 zlatých – nezletilé sestře

                    Atonii,

     Nezletilé Antonii měl Václav Bláha vystrojit svatební oběd nebo místo něho vyplatit 20 zlatých.

     Václav Bláha měl také odvést dlužné kasovní obilí, a to 2 míry 14/16 věrtelů žita, 6 měr 4 věrtele ječmene a 13 měr 13 věrtelů ovsa.

     Dne 7. ledna 1854 byla v Malém Újezdě uzavřena svatební smlouva mezi Václavem Bláhou, co ženichem, a Marií Šímovou, v zastoupení jejího otce Josefa Šímy. Na živnost č. 29 bylo vloženo právo spoluvlastnické na živnost nevěstu Marii Šímovou.

     Následuje pak několik stručných zápisů o prodeji částí pozemků nebo zahrady. Poslední z nich pochází z roku 1863.

   

 


[1]  SOA Praha, f. Velkostatek Křivoklát 1356 – 1929, sign. Ra 56, inv. č. 113. Kniha gruntovní rychty Lubenský, založena Léta Páně 1770, fol. 143v – 151v.