čp. 28 (odděleno od čp. 14)
Jan Hornof, sejdouce z tohoto světa smrtí časnou, zanechaje po sobě vdovu a grunt čísto-potažitý, který on v roce 1750 od otce svého Václava Hornofa ... dědičným právem jest nastoupil.[1]
Ke gruntu (čp. 14) patřilo 105 strychů 1 ¼ věrtele orných, a 18 strychů 2 věrtele ladem ležících polí, loučného bylo 1 ¼ fůry. Na gruntu vázla také 1 nepřítomná zádušní kráva, patřící k domácímu záduší.
Vdova ale pro veliké dluhy a jinší nedostatky, vidouce se neschopna býti témuž hospodářství zadost učiniti, pročež umínila sobě takové synu svému Janovi Hornofovi postoupiti. Ten měl na gruntu hospodařit až do dosažení plnoletosti nejmladšího bratra Josefa, jenž byl řádným dědicem gruntu. Avšak také Jan Hornof tak málo jako mateř k zastání téhož gruntu prostředkův v rukouch majíc, vidíce se za nedostatečného býti, to celé hospodářství na sebe ujmouti. Jan Hornof se proto uradíce se jak s mateří, tak s ostatními dědici, a aby jak sebe, tak je, od téhož hospodářství docela nezbavil, rozhodli se popustit tuto polovinu gruntu Ondřeji Krabcovi. Zápis o tom byl do gruntovní knihy zapsán s datem 7. listopadu 1774.
Při této polovině gruntu zůstalo předně stavení v jednom pořadí na dolejší straně, v kterém chalupa, 2 komory a 1 chlív, všechna ještě v dobrým stavu, též v stodole dolejší pírnu. Orných polí zde bylo 52 strychů 2 věrtele. Ve smlouvě je obsažen seznam všech těchto polí s výměrou a názvy jednotlivých tratí: „Za dlouhou jámou“, „U žlábku“, „U klínu“, „U louží, „U průhonu“, „Na hoře“, „Na rychtářce“, „Od luk“, „Mezi jámama“, „Na vysokým písku“, „Na dlouhým písku za humny“, „Za Zíkojc“, „Pod horou“, „U doubků“, „Na pustině“. Ladem ležících polí bylo 9 strychů 1 věrtel. Loučného na dolejší louce při dolejší straně, při Sochorovic v humně louku při obecní louce, a pastviště, vše na polovic.
Tato polovina gruntu Ondřejovi Krabcovi za sumu trhovou 155 zlatých se popouští a na tento čas odevzdává. Pokud by Ondřej Krabec chtěl svou polovinu prodat, nebo kdyby nemohl dále hospodařit, pak by dědicové Hornofovský nějpřednější kupecký právo k témuž gruntu mají.
Vdova po nebohém Janu Hornofovi, která na tomto gruntu vejminek vysazený má, bude od nastupujícího hospodáře dostávat ročně jen polovinu, a to 2 věrtele pšenice, 3 strychy žita, 1 věrtel pšenice, 1 věrtel hrachu a 2 věrtele ovsa. Pro dobytek měla také dostávat 1 kopku sena, 3 mandele sláma a z ovoce třetí díl. Také mohla užívat 1 záhon na zelí.
A jakož uznáno jest, že nejstarší syn Martin Hornof v témž gruntě velkou práci vynaložil, aby tehdy nějakou památku z toho měl, uvolili se oba hospodářové jemu pod 1 strychův Hučojic „V jámě“ až do jeho smrti k užívání dopřáti.
Ještě zde byl nejmladší syn Josef Hornof, jakožto budoucí dědic této poloviny gruntu. Protože je ještě nezletilý, má nyní jeho polovinu gruntu v užívání bratr Jan Hornof. Kdyby ale (Josef) k ujmutí téhož (gruntu) schopný nebyl, tehdy po smrti mateře z vysazeného vejminku od obouch polovic k obdržení k obdržení míti má.
Z obilních dluhů měl nový držitel gruntu Ondřej Krabec odevzdat do důchodu krušovského obročenského 10 měřic 1 věrtel žita, 21 měřic ječmene a 62 měřic ovsa.
Převzal také řadu peněžitých dluhů:
3 strychy 2 věrtele – kováři do Přílep, žita,
2 věrtele – Syrovátkovi, pšenice,
2 strychy 2 věrtele – Syrovátkovi, žita,
2 strychy – Františkovi Šnajberkovi, žita.
Peněžité dluhy byly tyto:
67 zlatých 48 krejcarů – do kontribuce,
8 zlatých 30 krejcarů - za královský obilí,
3 zlaté 15 krejcarů – k záduší lubenskému,
1 zlatý – k záduší pavlíkovskému,
1 zlatý 15 krejcarů – k záduší hvozdskému,
25 krejcarů – do sirotčí kasy,
39 zlatých 44 krejcarů – do důchodu krušovského spolu za železo,
4 zlaté 45 krejcarů – do důchodu fořtovského.
Partikulární dluhy:
45 krejcarů – Ludmile Hornofové,
2 zlaté 15 krejcarů – do Přílep Novému,
7 zlatých 30 krejcarů – šenkýři krakovskému,
6 zlatých – šenkýři lubenskému,
2 zlaté – rychtáři kalubskému,
6 zlatých 15 krejcarů – Dorotě Štíbrové,
45 krejcarů – Palírovi do Rakovníka,
1 zlatý 52 krejcarů – Štěrbový,
1 zlatý 30 krejcarů – Židu Herzlovi,
2 zlaté 30 krejcarů – seneckému Židu Šalamounovi.
Obilní dluhy:
kováři do Přílep – žita 2 strychy 2 věrtele,
Sirovátkovi pšenice – pšenice 2 věrtele,
– žita 2 strychy 2 věrtele,
Františkovi Šnajberkovi – žita 2 strychy,
Součet dluhů činil 126 zlatých 42 krejcarů, což přepočteno bylo 108 kop 36 grošů. Když se k tomu připočetly 3 kopy grošů za půl nepřítomné zádušní krávy a vše odečetlo od hodnoty majetku, zůstalo k vyplacení po 2 kopách grošů ročně celkem 43 kop 24 grošů takto:
starým nápadníkům:
6 zlatých 54 grošů 5 feniků – po Salomeně k záduší domácímu,
dětem
5 zlatých 24 grošů 4 feniky – Mařeně, po ní Jakubovi Bretšnajdrovi,
1 zlatý 24 grošů 4 feniky – Janovi, po něm vdově,
5 zlatých 24 grošů 4 feniky – Anně,
9 grošů 2 feniky – Alžbětě, za Adama Horáčka vdané,
po nebohém Václavovi Hornofovi dětem Vojtěchovi a po něm dětem
3 zlaté 30 krejcarů – vdově Veronice
dětem
3 kopy 30 grošů – Václavovi,
3 kopy 30 grošů – Josefovi,
12 kop 1 groš – Josefovi na vojně,
24 kop grošů – odstupující hospodyni, jakožto mateři, pro další její Disposii,
1 kopa 36 grošů 2 feniky – na Mše Svatý za zemřelý rodiče Hornofský.
Ondřej Krabec platí dluhy takto:
1775 / 1 kopa 36 grošů 2 feniky – na Mše Svaté za nebohého otce,
1775 / 9 grošů 2 feniky – Alžbětě za Adama Horáčka vdané, po ní na Mše Svaté, zbytek,
1776 / 6 zlatých – šenkýři lubenskému,
1776 / 4 zlaté – Fr. Šnajberkovi za 2 strychy žita,
1777 / 45 krejcarů – do Rakovníka Paliru,
1777 / 2 zlaté 15 krejcarů – do Přílep Novému,
1777 / 6 zlatých 15 krejcarů – Dorotě Štíbrové,
1778 / 2 kopy grošů – po Václavově vdově
1779 – platí dluhy,
1780 / 8 zlatých 30 krejcarů - za Magaz. obilí,
1780 / 25 krejcarů – do sirotčí kasy,
1780 / 1 zlatý 52 krejcarů – Židu Štěrbovi.
Patrně v roce 1780 si Ondřej Krabec od seneckého šenkýře Šimona Plosa 18 zlatých, k svej nevyhnutedlnej potřebě ... vypůjčil na 1 kus dobytka. Za to mu Ondřej Krabec dal na 12 let do užívání kus pole pod 3 strychy k Senci tak jmenovaný „Na písku“. Po uplynutí 12 let mělo toto pole připadnout zpět ke gruntu.
1781 / 2 zlaté – platí na dluh rychtáři kalubskému k zámecké kapli odkázaný,
1782 / 5 zlatých – do důchodu krušovského,
Dne 1. května 1785 z siročí truhlice vypučený peníze se zde pojišťujou.
Podle smlouvy z 27. prosince 1786 Ondřej Krabec, majíce mnoho vzdálených polí, kterým zadost učiniti a je dobře vypracovati nemožným býti se uznal, rozdělil tento svůj grunt na dvě poloviny. Jenu polovinu si ponechal a druhou Václavovi Hornofovi k jeho nezměnitedlnému stálému užívání odprodal a odevzdal.
Jest nyní Nová Urbární Povinnost ukazuje, že k této části gruntu (nyní již čtvrtině) zůstává 31 strychů 3 věrtelů orných a 3 strychy ladem ležících polí, 1 strych porostlin a 2 věrtele luk. Ve stavení, které bylo v prostředním stavu, se nacházela 1 světnice, 1 komora, 1 chlív, 1 stodola. Cena tohoto gruntu, se ¼ nepřítomné zádušní krávy, byla 300 kop grošů míšeňských, neboli 350 zlatých
Ondřej Krabec jménem svršků sobě zanechal na dobytku a nářadí:
35 zlatých – 1 kůň,
8 zlatých – 1 volík,
30 zlatých – 1 vůz, 1 pluh, 1 brány,
Součet aktiv tak dělá dohromady 413 zlatých.
Od toho se sráží dluhů peněžitých:
58 zlatých 17 krejcarů – královské kontribuce,
17 zlatých 30 krejcarů – do důchodu krušovského,
2 zlaté – do důchodu křivoklátského,
6 zlatých 15 krejcarů – do sirotčí truhlice,
1 zlatý 45 krejcarů – za ¼ nepřítomné k záduší domácímu patřící krávy se zde odráží,
3 zlaté – vypučených královských peněz na 28 let,
45 krejcarů – Ludmile Hornofové,
7 zlatých 30 krejcarů – šenkýři krakovskému,
1 zlatý 30 krejcarů – Židu Herzlovi.
Dluhů obilních do podací kasy:
29 zlatých 20 krejcarů – žita 20 měřic po 1 zlatém 20 krejcarech,
12 zlatých 45 krejcarů – ječmene 17 měřic 45 krejcarů,
19 zlatých – ovsa 38 měřic po 30 krejcarech,
6 zlatých – kováři do Přílep 3 strychy žita po 2 zlatých,
6 zlatých 30 krejcarů – Syrovátkovi 2 věrtele pšenice po 3 zlatých a 2 strychy 2 věrtele žita
po 2 zlatých.
Celkem bylo dluhů za 240 zlatých 53 krejcarů, takže po odečtu od sumy hlavní zůstává k vyplacení 206 zlatých 28 krejcarů 2 feniky, které mají být vyplaceny takto:
starým nápadníkům
6 zlatých 54 krejcarů 5 feniků – po Samuelovi k záduší domácímu,
dětem
5 zlatých 24 krejcarů 4 feniky – Mařeně, a po ní Jakubovi Brettšnajdrovi,
1 zlatý 24 krejcarů 5 feniky – Janovi, a po něm vdově,
5 zlatých 24 krejcarů 4 feniky – Anně,
3 zlaté 30 krejcarů – po nebohém Václavovi Hornofovi dětem Vojtěchovi, a po něm dětem
a vdově Mařeně,
3 zlaté 30 krejcarů – Josefovi,
3 zlaté 30 krejcarů – Václavovi,
12 zlatých – Josefovi na vojně,
164 zlatých 49 krejcarů 6 feniků – držiteli gruntu.
Staré hospodyni, vdově po nebohém Václavovi Hornofovi, bude Ondřej Krabec povinen dávat 1 věrtel pšenice, 1 strych 2 věrtele žita, 2 věrtele 2 čtvrtce ječmene, 2 čtvrtce hrachu, 1 věrtel ovsa, 1 centnýř sena, 1 mandel dlouhé a 7 otepí drobné slámy.
Podle zápisu z 12. listopadu 1790 Ondřej Krabec, který skrze velký dluhy již déle hospodařiti v stavu není, a proto prodal svou polovinu gruntu Šimonu Plasovi za sumu trhovou 361 kop 53 grošů 1 fenik, neboli 422 zlatých 12 krejcarů. Tento Šimon Plas je patrně tentýž Šimon Plas, šenkýř v Senci, od něhož si Ondřej Krabec v roce 1780 vypůjčil 18 zlatých.
Ke gruntu patřilo 49 3/16 měřic polí, 3 měřice lad, 3 měřice porostlin, 2 měřice luk, 4 měřice pastvišť a 1 8/16 měřice zahrad.
A poněvadž tento grunt zadlužený byl, a žádné svršky se nevynacházely, následovně dále stojící dluhy kupující k placení na sebe přijímá a vybejvati zavázán jest. Totiž:
6 zlatých 33 krejcarů 3 feniky – královské kontribuce,
4 zlaté – do důchodu křivoklátského,
22 zlatých 36 krejcarů – do důchodu krušovského,
12 zlatých 30 krejcarů – do sirotčí truhlice,
4 zlaté 15 krejcarů – císař. králov. Capitalu a Interesse
1 zlatý 45 krejcarů – za ¼ železné krávy.
Obilí do podací kasy:
37 zlatých 30 krejcarů – žita 24 měřice 3 věrtele 3 ½ čtvrtce po 1 zlatém 30 krejcarech,
31 zlatých 57 krejcarů – ječmene 31 měřic 3 věrtele 3 ¾ čtvrtce po 1 zlatém,
39 zlatých – ovsa 58 měřic 2 věrtele ½ čtvrtce po 40 krejcarech.
Lidských dluhů bylo:
95 zlatých 15 krejcarů – Šimonovi Plosovi, držiteli gruntu,
18 zlatých 17 krejcarů – Antonínovi Jonovi z Rakovníka,
6 zlatých – kováři Martinovi Mrázovi za 3 strychy žita,
6 zlatých – Syrovátkovi ze Šípů,
45 krejcarů – Ludmile Hornofové,
7 zlatých 30 krejcarů – krakovskému šenkýři Václavu Pastorovi,
1 zlatý 30 krejcarů – Židu Kaizrovi do Rakovníka,
1 zlatý 30 krejcarů – Trajerovi do Nezabudic,
12 zlatých – Josefu Štíbrovi do Nezabudic,
12 zlatých 44 krejcarů – Martinu Královi,
5 zlatých – vdově Hornofové z Pavlíkova,
2 zlaté 30 krejcarů – Vojtěchu Bláhovi,
4 zlaté – Michalu Královi,
3 zlaté 30 krejcarů – Josefu Hluchému do Rakovníka,
2 zlaté 9 krejcarů – za Magazin od obce lubenské,
2 zlaté 27 krejcarů – též válečný den,
9 zlatých – Noe Taufrkovi, Židu rakovnickému,
9 zlatých – seneckému Fr. Bozlerovi co on tak na pole 13 zlatých 30 krejcarů pučil a 3 seje
použil po srážce 4 zlaté 30 krejcarů,
1 zlatý 55 krejcarů – Janovi Bozlerovi,
4 zlaté – Šnoblovi do Oujezda,
3 zlaté 7 krejcarů 3 feniky - Františku Zemanovi do Hvozdu za 1 ¾ strychu žita po 2 zlatých
30 krejcarech, po srážce ¼ strychu pšenice neb 1 zlatý 15
krejcarů.
Součet dluhů byl 373 zlatých 36 krejcarů. Po odpočtu od sumy trhové zůstává po 6 zlatých ročně k vyplacení dědicům 41 kop 38 grošů 3 feniky takto:
6 kop 54 grošů 5 feniků – k záduší domácímu,
dětem
5 kop 24 grošů 4 feniky – Mařeně a po ní Jakubovi Bretšnajdrovi,
1 kop 24 grošů 4 feniky – Janovi a po něm vdově Anně,
5 kop 24 grošů 4 feniky – Anně,
po Vojtěchovi Hornofovi a po něm
3 kopy 30 krejcarů – vdově Veronice
dětem
3 kopy 30 krejcarů – Josefovi,
3 kopy 30 krejcarů – Václavovi,
12 kop – Josefovi na vojně.
Stará hospodyně, vdova po Janu Hornofovi, měla na této polovině gruntu pojištěn výměne, kdy jí také nový hospodář byl povinen každoročně dávat sutého obilí, a to ¼ strychu pšenice, 1 ½ strychu žita, 1 ½ věrtele ječmene, 2 čtvrtce hrachu a ¼ strychu ovsa. Dále měla dostávat 1 centnýř sena, 1 mandel dlouhé a 7 otepí krátké slámy.
Šimon Plos byl také v rámci výměnku poskytnout odstupujícímu hospodáři Ondřeji Krabcovi byt v tom gruntu tak dlouho, dokavad jeho Plosa některý syn hospodařiti v stavu nebude.
Dne 12. listopadu 1790 při ouřadu a za přítomnosti lubenského rychtáře předložil Šimon Plos kvitance, jimiž prokázal splacení řady dluhů:
4 zlaté – do důchodu křivoklátského,
22 zlatých 36 krejcarů – do důchodu krušovského,
12 zlatých 30 krejcarů – do sirotčí truhlice,
95 zlatých 15 krejcarů – držiteli gruntu na srážku, tedy Šimonovi Plosovi,
18 zlatých 7 krejcarů – Antonínu Jonovi,
6 zlatých – kováři Martinovi Mrázovi,
45 krejcarů – Ludmile Hornofové,
7 zlatých 30 krejcarů – krakovskému šenkýři,
1 zlatý 30 krejcarů – Židu Keršlovi do Rakovníka,
1 zlatý 30 krejcarů – Trajerovi do Nezabudic,
12 zlatých – Josefu Štíbrovi do Nezabudic,
12 zlatých 44 krejcarů – Martinu Královi,
5 zlatých – vdově Hornofové,
2 zlaté 30 krejcarů – Vojtěchu Bláhovi,
4 zlaté – Michalu Královi,
3 zlaté 30 krejcarů – Josefu Hluchému do Rakovníka,
4 zlaté 36 krejcarů – za Magazin od obce lubenské a váleční daň,
9 zlatých – Noe Taufkovi do Rakovníka,
9 zlatých – seneckému Franzi Bozlerovi,
1 zlatý 55 krejcarů – Janovi Bozlerovi,
4 zlaté – Šnoblovi do Oujezda,
5 zlatých 30 krejcarů – Jakubu Červenkovi
3 zlaté 7 krejcarů 3 feniky - Františkovi Zemanovi
6 zlatých – Syrovátkovi do Šip,
5 kop 24 grošů 4 feniky – item položil Anně.
Dále zaplatil Šimon Plos tyto dluhy:
1791 / 8 zlatých 42 krejcarů neb 6 kop 56 grošů 5 feniků – k záduší domácímu,
1791 / 4 zlaté 5 krejcarů neb 3 kopy 30 grošů – po Václavovi Hornofovi Josefovi, zbytek,
1791 / 4 zlaté 5 krejcarů neb 3 kopy 30 grošů – Václavovi, zbytek,
1792 / 6 zlatých 33 krejcarů 6 feniků – kontribuce, zbytek,
1792 / 3 kopy 30 grošů – vdově Veruně na Mše Svaté,
Mimo toho splatil do kasy contribučenské obilí:
21 zlatých 45 krejcarů – žita 14 ½ měřice po 1 zlatém 30 krejcarech,
19 zlatých – ječmene 19 měřic po 1 zlatém,
19 zlatých – ovsa 28 ½ měřice po 40 krejcarech.
Šimon Plos předal tento grunt svému synovi Janovi Plosovi k jeho vlastnímu užívání smlouvou z 18. prosince 1792.
Ke gruntu patřilo 49 3/16 měřic polí, 3 měřice lad, 3 měřice porostlin, 2 měřice luk, 4 měřice pastvišť a 1 ½ měřice zahrad. Grunt byl předán se vším stavením, chlívama a stodolou a s ¼ nepřítomné krávy, patřící k záduší lubenskému, a to za 422 zlatých 12 krejcarů.
Jménem svršků převzal nový hospodář za
25 zlatých – 1 vůz dobrý
50 zlatých – 2 voly,
5 zlatých – 1 řebřiny, fasunk, hnojník, závěrku, 2 klanečníky, 4 líšně, 1 táhlo, 1 sáně, 1 pluh,
1 hák, brány, sekeru, lopatu, motyku.
Z vysetého obilí bylo 1 ½ měřice pšenice po 3 zlatých, tedy 4 zlaté 30 krejcarů, a 9 měřic žita po 2 zlatých, tedy 18 zlatých, dohromady za 22 zlatých 30 krejcarů.
Součet aktiv činil 524 zlatých 42 krejcarů, kterážto suma měla být po 15 zlatých ročně vyplacena takto:
6 zlatých – dětem Mařeně a po ní Jakubovi Bretšnajdrovi,
1 zlatý 41 krejcarů – Janovi a po něm vdově Anně,
po Václavovi Hornofovi Vojtěchovi a po něm dětem
2 zlaté 2 ½ krejcaru – Václavu Hornofovi,
2 zlaté 2 ½ krejcaru – Josefovi,
14 zlatých – Josefu Hornofovi na vojně (připojena poznámka, že zemřel a na Mše Svatý),
4 zlaté 48 krejcarů – cís. král. Interesse,
1 zlatý 45 krejcarů – za ¼ železné krávy,
48 zlatých – Casovního obilí, 10 měřic žita po 1 zlatém 30 krejcarech, tedy 15 zlatých,
13 měřic ječmene po 1 zlatém, tedy 13 zlatých,
30 měřic ovsa po 40 krejcarech, tedy 20 zlatých,
220 zlatých – odstupující Šimon Plos tuto částku nechal nastupujícímu synovi Janovi k jeho
vlastnosti,
224 zlatých 23 krejcarů – Šimon Plos sobě pak k svej ostatní volný potřebě a dalšímu
ustanovení otcovskému zachoval.
Načež nastupující nastoupil, otci poděkování učinil, na vše vyplacení se zavázal. Převzal také povinnost poskytnout výměnek starý hospodyni Anně, vdově po nebohém Janu Hornofovi. Měl jí každoročně dávat 1 věrtel pšenice, 1 ½ strychu žita, 2 ½ věrtele ječmene, 2 čtvrtce hrachu, 1 věrtel ovsa, 1 centnýř sena, 1 mandel dlouhé a ½ mandele drobné slámy.
Jan Plos začal splácet takto:
1793 / 1 zlatý 41 krejcarů – Janovi a po něm vdově Anně,
2 zlaté 2 ½ krejcaru – po Václavu Hornofovi Vojtěchovi,
2 zlaté 2 ½ krejcaru – Josefovi,
14 zlatých – Josefu Hornofovi za to přátelstvo na Mše Svatý,
1794 – zůstává stát,
1795 – položí vdově Dorotě,
Jako poslední zápis k tomuto statku následuje v gruntovní knize svatební smlouva, sepsaná 20. února 1795 mezi Janem Plosem, jakožto držitelem gruntu a ženichem strany jedné, a Janem Langem, coby otcem nevěsty Marie, se strany druhé.
Otec nevěsty přislíbil dát své dceři do manželství 100 zlatých na hotovosti, dva běhouny za 35 zlatých, 1 krávu, a 1 roční jalovici za 27 zlatých, tedy dohromady za 62 zlatých, a dále 4 ovce po 1 zlatém 30 krejcarech, tedy za 6 zlatých.K tomu ještě 16 strychů pšenice, které v osmi letech každoročně 2 strychy vydá a složí, mimo všeho šactva a pěšího domovního nářadí. Celkem bylo věna za 168 zlatých.
Pokud by jeden z manželů do roka a dne zemřel, pak by se věno muselo vrátit zpět. Pokud by však zemřela jen manželka, jediným dědicem tohoto věna by se stal manžel. A kdyby zemřel manžel, pak dědí manželka. Kdyby se ale stalo, že by manželka zemřela a děti po ní zůstaly, tak druhý děti jedině její podíl manželský míti mají. Ostatní ale zůstává při tom, že po roce zemření grunt děditi má.
Pak bylo odepsáno ještě několik dluhů:
1800 / 224 zlatých 23 krejcarů – položil svému otci Šimonovi Plosovi,
1801 / 4 zlaté 48 krejcarů – císařské Interesse, zbytek,
1802 / 200 zlatých – Jan Plos odepsal svůj podíl,
1803 / 48 zlatých – do podací kasy.
Podle kvitance z prosince 1804 si Jan Plos v roce 1800 vypůjčil ze sirotčí 300 zlatých.
Další dluhy Jan Plos splácel takto[2]:
1804 / 120 zlatých – odstupujícímu otci,
1806 / 6 zlatých – Mařeně, po ní Jakubovi Bretšnajdrovi,
1807 - 1815 – není žádný záznam,
Následuje řada obligací, potvrzující ruzné dluhy Jana Plosa:
1815 / 64 zlatých 30 krejcarů vídeňského čísla - vůči Leopoldu Flusserovi,
1. 1.1816 / 185 zlatých 24 krejcary – z důchodu královského města Rakovníka,
1816 – obilní dluh do podací kasy, a to 8 měřic 8 věrtelů žita a 1 měřic 1 věrtel ovsa.,
10.11.1817 / 200 zlatých vídeňského čísla vůči Františku Engelthalerovi z Rakovníka.
2. 7. 1817 / 100 zlatých – Janu Ledvinkovi ze Všetat,
15. 7.1818 / 223 zlatých 13 krejcarů - Vojtěchu Mayerovi z Rakovníka,
22. 8.1820 / 343 zlatých 37 ¼ krejcaru – z důchodu města Rakovníka,
29. 1.1821 / 500 zlatých – od Františka a Marie Kejlových,
15.11.1821 / 94 zlatých 12 ½ krejcaru – z rakovnického městského důchodu.
22. 1.1822 / 17 zlatých 20 krejcarů – dluží Václavu Houbovi z Rakovníka,[3]
10.10.1822 / 25 zlatých vídeňského čísla – manželé Jan a Anna Plosovi dluží Josefu Benešovi
z Lubné,
10.11.1822 / 25 zlatých vídeňského čísla – manželé Jan a Anna Plosovi dluží Josefu Benešovi
z Lubné,
13.12.1826 / 350 zlatých konvenční měny – Wolfovi Reiserovi ze Sence,
10. 7.1828 – byl zapsán obilní dluh do podací kasy, a to 9 měřic 15 10/16 věrtele žita.
Další zápisy pokračují v nové lubenské gruntovní knize.
[1] SOA Praha, f. Velkostatek Křivoklát 1356 – 1929, sign. Ra 56, inv. č. 113. Kniha gruntovní rychty Lubenský, založena Léta Páně 1770, fol. 107r – 114v.
[2] SOA Praha, f. Velkostatek Křivoklát 1356 – 1929, sign. Ra 56, inv. č. 113. Kniha gruntovní rychty Lubenský, založena Léta Páně 1770, fol. 125v – 125r.
[3] SOA Praha, f. Velkostatek Křivoklát 1356 – 1929, sign. Ra 56, inv. č. 113. Kniha gruntovní rychty Lubenský, založena Léta Páně 1770, fol. 132v.